Je večer 14. října l.p. 2023 a popíjím kávu přikusuji koláč s povidly a tvarohem, pochvaluji si, jak se mi dařilo. Natáhl jsem k teplovodnímu soláru na střechu nové kabely a přitom jsem z té střechy nespadl. A v tom mi zazvonil telefon, Jarka mi oznámila smutnou zprávu, že zemřela Maruška Hovancová. Každý rok před srazem jsem ji volal a sliboval, že se za ní přijedu podívat. "Hned jak budu mít trochu více času", nebo "víš teď nemůžu mám už moc starého pejska, nemá ho kdo hlídat" .Tak je po výmluvách, to už bohužel nestihnu. V našem věku už by se nemělo nic odkládat. Snadno se stane, že nás běh života nepříjemně překvapí!