Každému z nás se občas stane něco nepříjemného. Vypravili jsme se na chalupu, jeli s námi švagrová a švagr, když v sousední vesnici byla zrovna pouť. Protože jsme v daném okamžiku byli jediní, kteří měli pojízdné auto museli jsme oba manželčiny sourozence posbírat cestou.
Zastavíme takhle aby mohl nastoupit manželčin bratr a najednou se ozve strašné klení. Hrozíme se co se stalo a když se podíváme lépe, vidíme to strašné neštěstí. Švagra poprvé v životě pokálel svým trusem pták. Někdo je malý, někdo je velký a náhoda je zřejmě v tomto směru spravedlivá. Švagr je velký a tak na něj spadlo lejno nějaké divoké kachny či husy.
Neštěstí jsme překonali. Na pouti nakonec byli a protože hřbitov s našimi blízkými je hned vedle zapálili jsme jim každému svíčku.
Chodím na pouti v Domaslavicích už jistě přes 50 let. Ale úpadek, který pozoruji nyní je hrozný. Čtyři boudy trhovců a toť vše, hospoda skoro prázdná, ještě že pivo bylo dobře vychlazené. Pamatuji kolotoče, střelnice a spoustu jiných atrakcí. Co se dá dělat. Staří umřeli a mladí se o takové věci nezajímají. A pro těch 20 dětí kolotoče? Na vstupném by se nezaplatila ani ta doprava atrakce.