V pondělí nám skončil týden dovolené, kterou jsme přes den prospali a v noci, pokud bylo alespoň trošku jasno, proleželi ve spacáku na lehátku v zahradě a koukali na noční oblohu. Nejméně tři noci, zrovna v období kdy hvězdy nejvíce padaly, se nám obzvláště vydařily. Pondělní pracovní den ovšem nebyl nikterak odpočinkový. Nakonec ale tento týden končil v práci přece jen dobře, co bylo třeba dodělat se dodělalo a od příštího týdne by mohlo probíhat vše v normě.
Páteční odpoledne jsme s kamarádem věnovali naší pravidelné měsíční večeři. Původně jsme se domluvili, že půjdeme posedět na přehradu Olešná, do Restaurace u Toma. Restaurace vypadá hezky zvenčí i zevnitř, bohužel poutník by tam umřel hlady a žízní. Poseděli jsme jistě 45 minut, a stejně si nás nikdo nevšiml. Tak jsme se zvedli a odešli ke konkurenci. Letos, či loni, byla znovuotevřená Restaurace Terasa. V mládí jsme tam chodívali rádi. Nyní se jedná o hotel s restaurací. Obsluha byla rychlá a příjemná (točily se kolem nás samé hezké dívčiny). Nečepuje se tam Radegast, ale Budvar, závěrečné palačinky se zmrzlinou, také nebyl špatné a tak jsme odcházeli spokojeni.
Včera jsem na chalupě pokračoval s drobnými úpravami, aby to tady bylo alespoň trošku k žití. Dlouho mi to ovšem nevydrželo. Budova je postavena docela bytelně a tak jsem již při třetí díře zničil vidiový vrták a druhý nemaje musel jsem svou činnost ukončit. Ulehl jsem tedy na lehátko a spokojeně usnul.
Tak si tak spokojeně dřímu na zahradě, na lehátku a najednou domácí ptactvo strašný křik a kravál, otevřu oči, a co nevidím nade mnou balón a chystá se mi přistát na zahradě, jsem je křikem zahnal. Přistáli nakonec na louce u lesa, ale když viděli srocující se vesničany, kteří ani nedrželi v rukou vidle, raději přiložili pod kotel a odletěli směrem do Polska