Arménie den druhý

Druhý den pobytu v Arménii začal návštěvou továrny na brandy „Ararat“. Bylo nám ukázáno jak se brandy vyrábí, prošli jsme továrnou, kdejaký potentát, který tudy prošel tady má připomínku v sudu označeném jeho jménem. Nesoudím, že by dotyčný byl schopen celý sud vypít. I když je tady sud Jelcina a Zemana (ti by možná mohli).

Na závěr prohlídky jsme měli možnost ochutnat tříletou a sedmiletou brandy, vlastně mi osobně, to nic neřeklo.

Další zastávkou byla návštěva Historického muzea v Jerevanu. Je zde například uložena koženná bota (ve které původně byla i noha majitele), stará 6 tisíc let, to samo o sobě není tak zvláštní, ale v jeskyni, kde byla bota nalezena se našlo i stejně staré zařízení (amfory) ve kterých se vyrábělo víno. A to už zajímavé je, protože nikde jinde na světě není starší doklad o výrobě vína.
Mimochodem Arménci od té doby nic nezapomněli a jsou ve výrobě vína mistři, nikde jsem tak dobré víno jako v Arménii nepil.

Ve městě jsme měli chvíli (asi půlhodinu) volno. My s manželkou jsme ten čas využili na návštěvu kavárny. Kávu (v podstatě turka) nám ve dvou džezvách, ze kterých jsme si ji sami nalili do šálků. Ale na rozdíl od vína, kávu neumí, vůbec mi nechutnala!

Když jsme vyšli z kavárny tak nás překvapila starší žena se slovy „Mužčina pomogitě“, měl jsem v kapse 300 arménských peněz na případnou návštěvu (několikanásobnou) toalety. Tak jsem jí ty peníze dal. Asi to nebyla malá částka, posluhovačka na WC mi za 100 umyla a vydesinfikovala toaletu před použitím a ještě když jsem odcházel klaněla se mi po pás).

Nakonec jsme navštívili památník Genocidy Arménského národa. Shodou okolnosti bylo výročí událostí z roku 1915 a tak jsme viděli i delegaci, která kladla věnce u památníku.

Arménie je bohužel těžce zkoušená země. Kdysi veliká, ale dnes malá po tom co si okolní národy z ní ukrajovaly kousek po kousku. A trvá to dodnes Azerbajdžán (prodloužená ruka Turecka) částečně povraždil (bombardováním), částečně odsunul za nelidských podmínek arménské

obyvatelstvo z Náhorního Karabachu a nyní se chystá udělat to stejné s provincii Nachičevanem. Půdu pro to už si připravuje rozmýchaváním nepokojů a ozbrojených střetů na hranicích Náhorního Karabachu s Arménii.

Závěr dne byla společná večeře v arménském duchu, všichni u jednoho dlouhého stolu si nabírali jídlo z jedné misky, hluk, že nebylo slyšet jeden druhého. Prostě pro středoevropana nepříjemný nekulturní zážitek. (Všiml jsem si že německá výprava to měla jinak, hosté seděli hezky po čtyřech u stolu.)

https://www.rajce.idnes.cz/petkal/album/armenie-2