Ráno čtvrtého dne začalo nečekaně dobře, účastník zájezdu Olda poslal zprávu, že se konečně vyjasnilo a ze střechy hotelu je vidět hora Ararat.

Sice byl vrcholek přece jen trošku skryt v mraku, ale aspoň jsme ten symbol viděli. Na programu byla návštěva svatého města Echmiadzin, jehož počátky sahají až k 4. století před naším letopočtem. Zde jsme navštívili Katedrálu sv. Matky Boží, kde již probíhaly v plném proudu velikonoční bohoslužby. Výstavbu původního chrámu inicioval Řehoř Osvětlitel ve 4. století našeho letopočtu. V katedrálním pokladu se nacházejí velmi cenné relikvie včetně Svatého kopí, kterým římský voják Longinus propíchl bok Ježíše Krista, ruka svatého Řehoře Osvětitele či dřevo z Noemovy archy.

Dále jsme navštívili chrám sv. Hripsimy a ruiny chrámu Zvartnoc, poničeného zemětřesením v 6. století. Mimochodem Arménie je silně zemětřeseními zkoušena a postihována. Například zemětřesení v prosinci 1988 při zemětřesení šla polovina arménských budov k zemi během 30 vteřin. Vzpomínám si, že tehdy Sovětský svaz poprvé požádal západní země o humanitární pomoc.

Společný oběd jsme měli u TV hlasatelky, která zběhla z televize a začala se věnovat pohostinství a zdravé výživě (nestál za nic přesně jako předchozí jídla v Arménii).

Odpoledne jsme navštívili památník písemnictví (cvakl jsem tam jednu malbu a uváděčka mě hned okřikla, že fotografování je zakázáno. Takový totalitní naučený ruský způsob, i který i sami Rusové už neznají, bez problému mi dovolili fotografovat i v Jantarové komnatě, jak dokládají mé snímky na stránkách z návštěvy Ruska)

Prohlédli jsme si sochu Matky Arménie a přilehlý venkovní památník vojenského muzea a potom už jen dolů Kaskádami do města!

https://www.rajce.idnes.cz/petkal/album/armenie-4